Pavouk.

Spřádám jemné pavučiny

v síně stíny,

celou noc a celý den

tkám své duše šerý sen.

Spřádám vlákna kruhovitě

v hebké sítě

nejraději na večer,

když se okny vkrádá šer.

Neboť všechno, co je hlasné,

světlo jasné,

žití ruch a denní šum

trhá hebkou přízi dum.

Tiše hledím ze své sítě,

neurčitě

celý svět jak bledý stín

jeví se mi z pavučin.