Pavouk a Moucha.

Práva někdy jsou jak pavučina:

Proráží se Chroust a Moucha bývá vinna.

Viděl sem, jak v letní době

Osačil se Pavouk, tenkou sobě

Pavučinu zrobě,

Do níž chytal, popustě se s hůry,

Drobný hmyz: komáry, mouchy, můry.

Nyní, nevěda nic o zradě,

Chroust se v slabé octne závadě.

Vzchopí hned se Pavouk; ale skrze provazý

Chroust se mocně prorazý.

Pouk se v koutě pouloží znovu,

K pilnějšímu přichystav se lovu.

Nedbaje nic, hrozný že je Pouk,

Za chroustem se pustí smělý brouk;

Za ním hned se čmel a vosa šinou,

Slabou sylným letem trhnouc pavučinou.

Trpělivý strážník v malý čas

Zrádné ponapravil syti zas.

Tuť y Moucha vidouc, bezevší že kázně

Čmel y vosa proletují, sprostila se bázně,

Do syti

Vlítši chutě

Uvízla v ní za perutě.

Hurtem po niti

Pavouk po ní kvapne,

Až ji zlapne.

Darmo škvrčí, blud svůj ohlašuje,

Příkladem se brouka oběluje:

Pavouk Mouše,

Zaobale ji a kouše,

Praví: „Mocnějšího na světě

Slabší nosyt musý na hřbetě.“

Na také když právo umlknouti musý,

Pouk ji zmučí, vycucá a zdusý.