PAVOUK

Tak hluché prostředí, tak úžasné a němé,

že pomění se zhostit nemůžeme

na zvrhlost žití;

tak marný čas, tak tupý a tak vleklý,

jak věčnosť strašná, šedá ve předpeklí

tu visí v síti!

Tak šerý kout, vší připomínce ušlý,

kde trvá schoulen ve své temné mušli!

Jen poklid vraha

proud času přeplout, ztrávit délku chvíle

a vlivem prázdna nezemdlít v své síle

mu napomáhá.

A neznat barev, světla, výšlehů a rdění,

co ve tmách trudných viditelno není,

a pojmout světy

do šera v tiché pirátské své síti

a v teplou krev pak lačně ponořiti

svůj osud kletý.