Pavučiny.

Lesknou se v slunci duhové sítě,

vesele blýskají zelení smavou,

jemná jich vlákna snem ovíjí tě,

nežli se nadáš, zvoní ti hlavou...

Do ticha myšlének, tvůrčí kde skrytě

bolest rve hlubiny s lačností dravou,

stříbrné, tenounké rozestrou nitě: –

Tušení hudbou jsi kolébán hravou...

Smutek tvůj mizí

v hedvábné přízi

vlahého snění, tajemných visí...

Do ticha myšlének duše se noří,

přemítá, snuje, zápasí, boří,

mění a – tvoří!...