Pavučiny

Na vlákno z pavučin se zavěsily

bláznivé naše vteřiny –

Máš radost, provázek že hebce bílý

se rozehrává nad stíny?

Jak vítr roztančí se ironický,

chvěje se směšně pavučí.

Snad je to jenom všední osud lidský:

přeludy chytat v náručí.

Quijota zahubilo, ubožáčka,

že zasníval se v záři dne.

Snad spravedlivo tak, že každá hračka

krvavé stojí výkupné.

Víš, čím si koupí fantast pošetilý

svůj sen a klamných minut proud?

Že zrak má zakalen a nemá síly

z pavučin vlákno roztrhnout –