Pax vobiscum.

Táh’ bílý anděl černé noci tiší,

ve zlatých vlasech bílých hvězdic tlum,

táh’ hradem, chrámem, rozbořenou chýší

a černou nocí snášel zpěv se s výší:

„Pax vobiscum!“

Zašuměl vánkem pěvcům nade skrání,

zlehýnka peruť k jejich sklonil snům,

laur vložil na čelo svou bílou dlaní

a zašeptal jak v křídel zavívání:

„Pax vobiscum!“

Nad živé hroby jeptišek se sklonil,

jich čela sklesla tíhou zbožných dum –

tam chvilku dlel a slzu lásky zronil

a zazpíval, až klenbou zpěv ten zvonil:

„Pax vobicum, pax vobiscum...!“