PEČETI ČERNÉ

Tak často místo slunce černé pečeti

vynesly ortel nad mým odsouzeným dnem,

pečeti trýznivě a smutně vleptané

v oblohu života, jak čísi prokletí,

z nichž každá zahojená rána zůstane

tajemným skrytým stigmatem.

Pečeti černé tmí se ve souhvězdí mém,

za každou září straží jejich stín,

ať v parku osamělém, květy zavátém,

ať v tichu duše rozsvícené do hlubin,

ať v tempu nadšením a vzněty bohatém,

pečeti černé v moje štěstí mlčelivé

a odvážlivé zaryly se zádumčivé –

tajemným, skrytým stigmatem – –