PEGAS A SIRÉNA.
Ač je to podivné, přec člověk někdy je rád,
spatří-li na světě bizzarní konglomerat –
babiznu s jinochem, staříka s mladou ženou,
štěstěnu s dalesem, Rotschilda s pražským Vénou,
poctivost v Pankráci, tajného v separaci,
dělníka v hedvábí, buržou v pilné práci,
satana v kostele, mnicha u prostitutky –
jak už tak v rozporu jsou poslání a skutky.
Takový příšerný se naskytl mi pohled,
(mně, který k morálce má respekt, k ctnosti ohled),
když včera do noci jsem na výstavě zůstal.
Hluk zvolna umlkal a klid půlnoci vzrůstal
a jenom strážcové neúprosní a krutí
rušili milence v posledním obejmutí,
jakoby aleje a prodavačské budky
nesměly v rozporu mít poslání a skutky.
V dumání kráčel jsem smuten a utrmácen,
až v záři podivné jsem náhle stanul schvácen
a hleděl na přízrak, jenž přede mnou se zvedal.
Čarovný ženský zjev tam na Pegasa sedal
a jeho každá čásť nádherná, skvoucí, bílá,
tím světlem nesmírným prostranství ozářila
a jenom v ruce své držela řádné důtky –
jak už tak v rozporu jsou poslání a skutky.
Siréna s Pegasem.... Bohyně s pouhým koněm –
ne, těžko souditi tak nízko o ní, o něm,
tím méně k víře je věřiti novou versi,
že toto zjevení hraničí na perversi,
Sirény do noci pověstné teskné řvaní,
že pouhým výrazem žhavého milování,
když touha veliká a boj když příliš prudký,
a pak, že v rozporu jsou poslání a skutky.
Překonán Berlín je a kněžky lásky detto,
až zrádný šibal kdys do světa roznese to,
že může milenec být dřevem, milá zvukem
a přece Amor je zasáhne svojím lukem,
že žena abstrakcí, muž zbytečností že je,
že stejné pouhá věc a pouhý smysl hřeje
a že i Siréna s Pegasem znají smutky,
když v rozpor chytnou se jich poslání a skutky.
A jak jsem udiven se na zjevení díval,
viděl jsem, za zpěvu jak Pegas s vílou splýval,
slyšel jsem, do noci jak oba teskně lkali,
a jako v odpověď, jak zvony zněly v dáli,
až posléz klid a tma jen kolem všude byly...
A zase nový hlas: Vašnosti, odtroubili!
Mnu oči, byl to sen... sen jako výbor prudký,
který má v rozporu své poslání a skutky!