Pěkné kázání.

S té lomnické kazatelny

Parom káže,

často v okraj zabuchnou si

tuhé páže,

hněvivými slovy volá,

okem blýská,

že se třese kol do kola

hrad i víska.

Ba, sprovází tak horlivě

kletbu všakou,

že strh’ kryvku s kazatelny

šedomrakou,

ta co oblak roztrhaný

dolů visí,

že viděti z každé strany

kousek lysý.

Jaj, zda tomu rozuměti,

hrom co hlásá?

ba, na toho, kdo prý věří,

čeká spása,

a já věřím, nebes pane,

v příští dobu,

věřím, že i Slovák vstane

zase z hrobu.

Že se zvedne náhlou silou

víko s truhly,

a bůh sílu dá v ty oudy,

co již ztuhly,

korunu že podá skráni,

žezlo v páže,

ó, já věřím, co ten boží

sluha káže!