Pěkný pendulík.

Nic neumí náš černý vrah

jen bojčiť, bíť a hroziť,

no, Slovači milá, jen žádinký strach,

my na karách a mitrhách

budem ho za to voziť.

Ať to už honvéd nebo pop,

či pán s tím zlatým klíčem,

kdo nás dřív v týrání do hlavy kop’

s tím přes kameny hopity, hop –

a budem plesať bičem. –

Pak z klád jim urobíme hrad

a zavoláme „Vivat“!...

ze hradu, pankové, v popřed i v zad,

viděti bude vás ode všad

sem tam se zvolna kývať.

To pěkný bude pendulík,

ten bude časy měřiť,

jak dlouho potřebným svornosti lík,

by větve srostly se v pevný dřík

a svět se počal šeřiť. –