Pěkný zpěvník.

To Slovensko milučičké

zpěvníček je zlatý,

od sta let už poděděný

bez vady a laty;

každý lístek jen se mění,

píseň k svému potěšení

píše veň Duch svatý.

Každé srdce lístek jeden –

jaj, to pěkná kniha,

žal i radosť, jak co přijde,

lístky čte a zdvihá;

tu veselosť v hodokvase,

tamo hejno smutků zase,

jenom se to mihá.

Ten zpěvníček, divný věru,

kolískou je bolu;

v ní tak mile kolísává

kvítka svého stvolu –

v sladká slova obléká je,

až blaženství s mírem hraje

čelek na přestolu.

Zapláčouli, hned těch slzí

čeleď průsvitavá

do perliček promění se,

ňádrům zdoby dává:

hned jsou plesem bědné kvilby.

Aj, kdo v ráji smuten byl by,

bůh kde zasedává?