Pěnici.

Proč odlétáš? Rád zpěv tvůj slyším,

když schýlen v kapradí a vřes

svých myšlének dav šumný ztiším.

Mně zdá se rájem býti les

a modré nebe stokrát bližším.

Proč prcháš? Zůstaň! Zpěvem tvým

vše okřívá, jak dechem jara,

a v srdce touha stoupá s ním.

Jak hájem stín a vzduchem pára,

tak láska táhne srdcem mým.

Když vodíš mladé kol mé hlavy,

já chvěju se tak sladkým snem,

jak pásek jejich popelavý

na hrdle jemným prozpěvem –

ba sotva dýchám v lemu trávy!

Proč odlétáš?... Ó vrať se zpět!

Strom touží k tobě haluzemi

a matnou vůní mroucí květ.

Když u mne dlíš, tak blaze je mi,

jak měl bych s tebou dát se v let!