Per aspera...

Jsme jak ty kmeny bleskem obražené,

jimž z lící zírá dlouhých útrap žal,

v něž vichr duje, praží slunce pal,

jež vlny třísní, zlobou rozpěněné.

Jsme jak ty chatky v horách rozptýlené,

jimž skývu hledať v tvrdé hrudi skal,

v něž nenasytný by je pochoval,

v svém jícnu příval, s hor se rozežene.

Leč bouře stromy v zemi zakoření;

ať z ruky bratra nebo z ruky cizí,

probouzí sílu vždy jen břemen tíže.

Bůh vložil na nás útrap těžké kříže,

a dal nám projít ohněm utrpení,

že z nás chtěl míti jenom zlato ryzí.