PERLA.

Tak vypravuje dávná na Východě báj:

Byl jeden člověk, jenž měl v noci věštný sen,

že v moři, v naznačeném místě, v propasti

se skrývá zářná perla ceny zázračné.

A ráno vstal a jal se vodu čerpat hned

a vylévat ji z moře na břeh do písku.

A bez únavy tak se trudil, namáhal

až do úpadku. Mnozí zastavili se

a tázali, co činí, a pak smáli se,

když slyšeli, jaký to divný účel má,

a mnozí láli zas a uráželi jej,

neb myslili, že z nich si tropí pouze žert;

však někteří docela zbledli závistí

a byli by jej rádi v propast uvrhli,

když myslí kmitlo jim, že nalézti by moh’

snad přec tu vzácnou perlu zářnou v pěně vod.

On nedbal však ni záští, ani posměchu

a trudil se a trudil, noc až padala

na zdřímlou zem, na moře v temnu šumící

a nepokojně, marně hledající klid.

Tu vynořil se náhle z černa bílý zjev

jak měsíc luzný a jak úsměv líbezný.

To jeden z dobrých duchů mořských hlubin byl

a v tichu noci oslovil tak člověka:

„Znám upřímnost tvé snahy cíle dosáhnout,

jenž nemožný je bez pomoci nadlidské.

Po čem se člověk marně trudí, – možno nám

mu za odměnu darem dát.“ – Tak pravil zjev

a položil mu onu vzácnou perlu v dlaň...

Vy všichni, kteří trudíte se na cestě

po idealu, dbejte na tu starou báj

a nechte kolem jdoucí smáti se a lát,

ta perla z hlubin, věřte! bude dána vám.