Perlový vínek.

Jsou v světě perly: když kam jedna padne,

ač maličká je jako drobný hrášek,

záhubu nese, tráva pod ní vadne,

a tvrdý kámen rozsype se v prášek.

Nehledajíť jich v moři ve hlubokém:

ale v nešťastném srdci se rodíce

proudí se hojně zakaleným okem

a zůstavují rozorané líce.

Dosti těch perel ve světě je, dosti,

neubýváť jich, ano spíš přibývá;

a kde se skytnou, utíkají hosti,

a mimojdoucí oči si zakrývá. –

Jsou v světě perly: kdež jich jedna padne,

kámen se pohne, dřevo k ní se skloní,

tělo hynoucí ožive a zmladne

a s nebes anděl sstoupí dolů pro ni.

Těch darmo hledáš v moři ve hlubokém:

ve srdci vděčném časem se rodíce

vstupují na svět blahojasným okem

a vráskovité uhlazují líce.

Vzácné to perly, po řídku jich nyní,

co v světě sobství s lichotou se točí;

bez srdce bývá vzaté dobrodiní

a licoměrnost vhostila se v oči.

Ó blaze jemu, komuž dáno bohem

těch prvých perel toky staviti:

však blaženější, blaženější mnohem,

kdo druhých uměl sobě dobyti!

Ejhle teď o Tvém o stříbrném plese

perlový vínek Praha Tobě nese,

perlový vínek, v dar to jediný:

nejsou to perly srdce nešťastného,

ale jsou perly srdce přešťastného,

perly vděčnosti – slze chudiny!

Ó nechtěj, nechtěj pohrdnouti jimi!

Však jsi je v srdce sám byl prvé nasil,

ve srdce mnohá, ježto jsi byl spasil,

a protož kanou zraky blaženými!

Přijmiž ten vínek – ozdoba to skvělá,

důstojná Tvého Císařského čela!