PERNÍKOVÁ CHALOUPKA.

Perníková chaloupka – jen je-li? –

voní na hony jak med;

přilétají – aha! – samí čmeli,

hlásí se k ní drze hned.

Obletují kolem, opojeni,

každý by jen ždibec rád,

jsou tam dobří lidé usazeni,

bzučí: nešlo by to snad?

Proč by nešlo? smlouvají ti čile,

však to není z našeho;

máme svoje lány, řeční mile,

berte, – co nám do toho!

Promluvila nejprv rodu hlava,

mluvily i dcery vhod;

promluvil i Honza, jak se stává,

krátce, a ten celý rod!

Hola! Čmeli brali, odnášeli,

jeden méně, druhý víc,

z chaloupky až sladké, věříte-li,

nezbylo tu skoro nic. –

Ach, ty státe český, země sladká,

rozdavače znáš-li, ej?

ať už pohádka či nepohádka,

na svůj perník pozor dej!