Pes.

Byla noc a všecky hvězdy zhasly.

V hustou tmu se dívám do zahrady;

byla hrůzná s temným okem zrady,

chvílí listy chvěly se a třásly.

Tichem noci, jak by zmíral hlady,

zavyl pes v tak děsném nesouzvuku,

spící pták že nevěda si rady,

prchal v dáli v křídel tichém tluku.

Rozladěn jsem zavřel okenice.

Avšak znova v ticho monastýru

stenal pes jak poraněná lvice.

Lehl jsem. I v snu mě pes ten leká:

stále vidím, v zlobných vášní víru

světa nenávist že venku čeká.