PES.

K nám jako štěně dostal se, a rádi

jsme měli ho, a on nás také všecky;

s mým vnukem byli dobří kamarádi,

dal, moudrý, líbit si i rozmar dětský.

Byl dlouhá léta zdráv. Pak pár dní stonal,

u dveří ležel trpělivě, skromně –

a každý šeptal, tiše práci konal,

jak nemocný když přítel leží v domě.

A byl s ním konec. Že se zrak tvůj stydí

za slzu tu, jež musí vytrysknouti?

Jí zasloužil si spíš než leckdo z lidí,

s kterými šel jsi na společné pouti.