Pes.

Pes žíznivý se vleče

pustinou korridorů,

kde stoka nudy teče

a páchne dechem moru.

A zimnice jej trápí,

žár s mrazem v stálém sporu,

a lačen světla stápí

se do tmy korridorů.

Jen stěny, stěny, stěny...!

Tak věčně beze změny

ty chodby táhnou tmou.

Pes bezmocně se třesa

kdes v koutě znaven klesá. –

A pes ten – duší mou.