PĚŠINA.

Zarůstá travičkou ta naše pěšina,

zarůstá docela –

a jakby, pověz mi, ty moje jediná,

a jakby neměla?

Tvá moudrost rozšafná, tvá vzorná výchova

jít po ní brání ti –

mně nedá hrdost má, ta hrdost bez slova,

už na ni vstoupiti.

Ty v pravo, v levo já, má lásko jediná,

jdem bílou silnicí –

zarostla travičkou ta naše pěšina,

zarostla metlicí.