Pessimista.

Do světa jsem vkročil mladík s čelem smělým

a že jsem ho poznal, trpce dosud želím.

Přátele jsem hledal s trochu upřímností,

žel, že takých málo, málo věk náš hostí.

Milenky jsem toužil vábném po pohledu,

však to oko lásky zřídlo krylo jedu.

K bratru přitulit se bylo vroucím přáním,

běda, že jsem brzy splakal nad sklamáním.

Sestru jar šestnácte měl jsem společnici,

ji dnem nocí střežil jako zřítelnici.

Leč i sestra zrádně chovala se ke mně,

dnes děkuji nebi, že ji kryje země.

Ba že více klamů, mrzkostí v tom světě,

nežli pravé lásky, upřímnosti květe.