PESSIMISTA.

Jak rád bych zemřel, třeba znenadání,

v dvacíti letech svých a v květu vloh!

Mé jméno v rámku list už měl by ranní,

a kondolencí – to by přišel stoh!

Na pohřeb můj by šli snad Vltavani

a kominíci... „Ó, ten zlatý hoch!“

Jak rád bych zemřel – neplačte, má paní –

jen kdybych se tak na vše dívat moh'.