PĚT MINUT REVOLUČNÍHO FILMU.

Hrozba je v povětří.

„Kolik je hodin?“

„Za pět minut tři.“

Tisíce letáků:

Proč čekat na zítra? Pozítří?

Dnes začneme úderem třetí.

Přes noc se dočkáme nového jitra.

Svoboda. Dělnická republika.

„Zastavte stroje!“

v pleskot se mísí,

transmissí.

Agitace. Rudý leták.

Stávka. Stávka. Stávka.

Jak hodiny přesně funguje aparát.

Armáda rukou rozervaných,

roztoky spálených,

držením pera zkřivených,

pomáhá čísti hltavým očím:

Všeobecná stávka.

Šílený motiv,

rozehrál píšťaly lokomotiv,

továren, loděnic,

sirény parníků.

Zvony bijí

svatého Marka,

svatého Jiljí,

svatého Jiří

na poplach.

Ovzduším víří

směsice tonů

všech zvonů

s vysokých věží

prastarých chrámů.

„Přeřežte dráty telefonů!“

Mráz běží

v ulicích z asfaltu.

Chvějí se paláce z basaltu.

Z okenních rámů,

luxusních krámů

okna se táží:

Stanem se cílem kamenů?

Obětí plamenů?

Opice modrá,

klempířský učeň v oblacích.

Na špici hamburské radnice

teď rudý prapor zavlál.

Tři hodiny.