PETR HILLE.

Verlainův bratře, druhé, staré dítě,

tuláku boží, pěvče snů a tuch,

ach, jaké duší spojují vás nitě,

jak s Gallem Germán byl by věrný druh!

Ve vašich nápadů i rhytmů sítě

jak zlatá rybka zapadává duch,

v ztracené ráje patří na úsvitě...

Verlainův bratře!

V sfinx poesie promění se hbitě,

co chceš jen dělej, nerozbiješ kruh,

v nějž jala tě, jsi zaklet, pochopí tě,

kdo s Vivianou nahléd’ v duchů luh,

kde tepny žití buší temně, skrytě...

Verlainův bratře!