Petr. (II.)

Ve městě trh je. Krámů lesklé zdoby

se před očima kmitají všem vrátké

a hlučným křikem vábí prodavač;

od hraček chvátá dav teď do nádobí,

v židovské krámy, lokte kde jsou krátké,

a hospodyně táží se, co zač?

Opodál slyšeť kramářský je hlas,

že paňác půjde brzy na provaz.

Tam na tržišti mezi vozy stranou

i vozík Petrův se pšenicí stojí,

a čeká kupce – jen ať nelení;

vždyť ještě sejíť má se s dívkou milovanou,

o niž se víc než o své pytle bojí –

i pálí ho již dlažby kamení.

A netrpělivě jak přemítá,

svá koně ryjí v dlažbu kopyta.

Konečně osud za kupce mu selku

nevlídné tváře poslal po poledni,

a selka pšenici mu skoupila.

Ač pozdě prodal, a to bez výdělku,

přec za odměnu věru neposlední

mu bude v loktech Marta spanilá.

Hle, s hvězdičkami přišel večer již –

kdy ty, hvězdičko, mu se vyjevíš?