Petr. (V.)

A lidská starosť po vsi chvatu plna:

děvčatům vypravuje cosi selka

a hoši, muži v plném hovoru;

vsí celou pověsti se klátí vlna,

že svůdná Marta hříšnice je velká,

tam v souhlase a jinde v záporu.

Však konců konec: nemá nebo má –

aj, Marta bude žena Petrova.

A byla svatba. Kdo byl svědkem při ní?

Tři lidé divní, bába s kostelníkem

a píseň zpívající učitel;

a jestli přišli náhodou snad jiní,

jak bylo jim tu časem jíti zvykem,

tu jeden postál, druhý zase šel;

a byli svoji tiše bez hluku,

Marta i Petr v lásky rozpuku.

Snad mohla by se píseň odvážiti

v chaloupku v horách, kde se dvé těch duší

ukrylo před lidmi a pomluvou;

zde sklonili se v sladké svoje žití,

jež jenom ptáček tikotem svým ruší,

a oni mluví sladkou řečí svou.

Nad nimi anděl šumnou perutí

odnáší jejich všecky zármuti.