Petrklíč.

Zas jara zlatý klíč

všem otevřel říš krásy,

už kypří lesní příč,

a bříza spouští vlasy;

a děvče brousí srp,

a ptáci pletou hnízda,

a u pobřežných vrb

hoch na píšťalku hvízdá.

Zas mládne starý svět,

a buší srdce kmetů,

a žhavý růže květ

rdí na dívčím se retu;

a dětskou touhou jat

v dál za motýlem letí

zas ze vsi drobných chat

roj košilatých dětí.

Luh kvete víc a víc,

a po luhu je cesta,

již veských do světnic

jde pyšné panstvo z města;

vše šťastno v dál i blíž,

i pluh si v poli píská,

a starý oráč již

jen písněmi si stýská.