PETRKLÍČE.

Petrklíči otevírá

jara bránu slunce svit,

s lupení jim rosu stírá,

do kalíšků se jim chyt’

a z nich zlatým okem zírá.

Vánek lesem vůni sbírá,

rozsívá ji na pažit,

zmdlen pak sladkou touhou zmírá

v petrklíči.

Jako básníkova lyra

lesů šum zní a v něm skryt

volá, pláče sladký cit:

Otevřte se, srdce sirá,

vstup k vám láska, štěstí, víra

petrklíči!