Pětvald.

Z Poremby Dombrovský Petr se dal,

děvucha běžela před ním.

Kdosi jel z Pětvalda, a kde kdo stál,

mžikem v prach klonil se jedním.

Koníčky černé, ej kopyta buch,

zlacená uzda ej svítí.

Půl kroku ještě, a zachraň tě Bůh,

mohlo po děvčeti býti.

Dombrovský k děvuši přiskočil bled,

v náruč strh ji a schvátil.

Panský bič hluboko do tváře sed, –

Petře, což abys ji vrátil?

Uhni, ve Fryštátě byla by zlá,

uhni, buď tichý a krotký!

Krvavá rýha ti do duše plá –

Dombrovský, dost už je vodky.

Hodina přijde, den, velký den,

obzor je plameny súžen.

Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven!

Dombrovský, vrať, co jsi dlužen!