PĚVCŮM.

Vane božský dech vesmírem,

V tvorstvu vládne šírošírém,

Čistý duch ho cítí, zná;

Zasvěcenec jen kruh zírá,

Zem co s nebem vlídně svírá,

V mocné Pán jejž ruce má.

Kruh ten v lilii počíná,

V Orionu sám se spíná,

Perly na něm – hvězdy jsou;

Kruh ten zní co dalné zvonce,

Věčnost nezná hlasů konce –

Ty se v letu země tknou!

Pěvci, hle ty divoráje

Nejsou pro vás pouhé báje,

Memnonovy sochy jste;

Vaším duchem to zaznívá,

Když se světu rozednívá,

Zora, když do brány jde.

Jak zní hlas váš, srdce skáče,

Lidstvo žasne, jásá – pláče,

Kůra zemská odpadá;

Vrah co právě meč otáčí,

Lituje čin, slzou smáčí,

K vám pobožně pohlédá.

Vy jste Tvorce vyvolenci,

Svět zdobíte krásy věnci,

V žel a tmu vodíte jas;

Každý zvuk té zlaté lyry

Vlívá sladkost lásky, víry,

Je z budoucí vlasti hlas.

Pozdě vraťte se do výše,

Přejte lidstvu krásy číše

Citů blaha přesvatých;

Až předc hlava půjde spáti,

Lyra bude žalmy hráti

V světech Páně hvězdnatých.