PĚVEC. (1.)

„Jej často touha pudí,

Při mdlém když světle luny

Slavíka zpěv jej zbudí,

Své harfy pěstit struny.“

„Před dveře malé chyše

Vystoupná dlouho sedí.

An vůkol vše spí tíše

Na hrobky tyto hledí.“

„Tu Líno myslí tebe,

An chladná zem tě kreje;

Svou harfu dá před sebe

A v její struny pěje:“