Pěvec a pastýřka.

Což sbíráš tak krásné kvítí,

což vínky ozdobné máš!

o pověz, komu to kvítí,

komu ty vínky dáš?

„K zábavě vlastní je sbírám

„jeť kvítí můj rozmar,

„a zvím-li komu se líbí,

„hned dám je, dám já mu je v dar.“

Též zpívám já písně svoje

jak srdce mé kdy velí,

a nikdo neslyší zpěv můj

a nikdo s ním neželí.

Což krásněji zavznívá píseň

družné-li duši zazní!

„Což krásněji zaskví se kvítí

„zasvěcené příteli.“

„Ach komu mám vínek víti?“

Uviň ho dítě pro mě!

„A tobě-li nasbírám kvítí?“

zní Tobě má píseň jemně.

Budiž! ať již svazek nám srdce

v slasti pojí, v žalu den,

náš svazek uvit je z kvítí

a zpěvem je zasvěcen.