PĚVEC K PŘÍRODĚ.

Přírodo, ty dcero Páně,

Jehož dechem věčně mládneš,

Ty ve sopce, ty ve kvítku

Stejně vítáš, stejně vládneš.

Proto pěvec žádá sobě,

By zde přečkal časy věčné,

Aby mohly věčně slavit

Tvoji krásu hlasy vděčné.

Lyra jeho by ti zněla

Zpěvem slavičím všech rájů,

Ruka jeho vlídně snesla

První květy ze všech májů.

Kdyby někdy přec vyzpíval

Sladkých písní každou stránku,

Pak ať utone co labuť

V moři večerních červánků.