Pevnost.

Pevnost tvrdá, nová děla,

věčnost udržet se chtěla.

Domobranci, šedí hoši,

na posicích venku sedí.

Devět generálů s štábem

dobrého si žlabu hledí.

A jako dobrý proti nudě lék

zde funguje šest tisíc nevěstek.

Ve dne v noci řvala děla,

až se země rozechvěla.

Domobranci na posicích

osud proklínají, hynou.

V městě páni ve dne v noci

zábavu si hledaj jinou.

Však nejlepší je proti strachu lék

přec jenom těch šest tisíc nevěstek.

Čert už vezmi všecka děla,

kdyby jíst co huba měla.

Polobosí, otrhaní

domobranci hynou hlady.

Páni k děvčatům se tváří,

k nepříteli točí zády.

Vždyť proti bídě nejlepší je lék

těch vybraných šest tisíc nevěstek.

Jednoho dne zmlkla děla – –

to se pevnost vzdala celá.

Otrhaní domobranci

v dlouhých řadách z města kráčí,

vyšnoření důstojníci

v čele jich se jaksi mračí.

Vždyť s pevností jim vzali jejich lék,

těch rozkošných šest tisíc nevěstek.