Phyllis se směje!

Phyllis se směje v šeři háje snětí

Phoibova; ji stihat mníš, se tratí

pták brázdou pole prchající v změti.

Viz, bílou hruše korou v loubí pláti!

Dci pěje Terea, se družka rděti

musí, v trill stance písně umlkati.

Já želet musím, pathu v bouř moh’ tkvěti

já s křeslem sklížen, v dómu Thalie lkáti.

Já oveslené neznal Cynthie děcko,

blud, fantaisie, sen tam vlálo všecko,

výpočet illuse v cíl vnov, vtip holý.

Požitek v volném pro třesk kopí v poli,

lesk přilb nepravých nechal jsem, teď códu

zřím skutečnosti obnaženou shodu

v vděk bezprostřednosti.

Čím rek mi v kata roli!