Pianissimo.

Stín domů dlouze na zem pad’!

Dívá se měsíc do zahrad...

A jako sněžná lavina

leskne se vodní hladina!

Řek zasmušilém na kraji

vrby jen sebou kývají.

Pojď, duše moje, tiše jen!

Kraj celý už je zasněžen!

Na lásku, zlobu, ctnost a hřích,

ten drobný, stálý padá sníh!

Pojď, duše, v dálky toužící,

pojď k bělostnému měsíci!

Pojď tiše, zvolna, výš’ a výš’!

Tam nádherná je, čistá říš’!

Pojď, nikdo nás teď nestřeží!

– Sníh stopy naše zasněží! –