PIANISSIMO PŘEDJITŘNÍ.

Klid je tak nesmírný, že růží poupata po vlahých zahradách mdle slyším pukati;

jich nitra rozchvělá jsou příliš nalita mdlou vůní omamnou jak blahou závratí.

A měsíc zardělý se shýbá naposled nad stromy odkvetlé, jež zmlkly v úbočí: –

tak Anděl světelný se shýbá nad spící, by tiše vceloval jim snění na oči!

Klid je tak nesmírný, že růží poupata po vlahých zahradách mdle slyším pukati;

kam jenom zabloudí ta vůně panenská, kam jenom zabloudí a zda se navrátí?!

A světla předjitřní se šeří na horách, kde v lesích hluboko spí hnízda setmělá;

tam tiše zabloudí ta vůně panenská a ptáky probudí, – by v písních zemřela.