PIANISSIMO

Spi, živote můj, potichu a hebce.

Jak víla sudička, já ke kolébce

jdu po špičkách a dary své tam kladu:

Hold přináším ti oblačných svých hradů,

své řeky pozdrav, jezu rozšumění

a vzkazy hvězd, jež v stříbrném jdou znění.

Toť vše, co mám. Pak, z přebohaté tísně,

jíž srdce mé se chví, vem dar mé písně.

A zbožný ret můj, k tobě jak se sklání,

ne tobě jen: dej světu požehnání!