Pierroti svobody.

Je velká naše pře a musí ráno

vzplát v naší noci, o tom není sporu;

však velkým jen lze dějin do mramoru

rýt skutky, co má pro věky být psáno.

To jedině buď Bohu žalováno,

že mužů silných, dělných všemu sboru

se v čelo staví v planém rozhovoru

dav šašků stejně služných v „ne“ i „ano“.

A dobrý národ poslouchá a tleská,

co pierrot se na tribuně svíjí

v svých ošumělých frásí směšném krámu.

A nemá odvahy ta duše česká

vstát jako Kristus, mstitel s hrdou šíjí,

a vymrskati šarlatány z chrámu.