PIETRO TORRIGIANO. (I.)

Má Felice (mnou nebylal's ty šťastna;

kdy sebou sám já trvale byl šťasten?),

vždy tulák, bez choti a bez domova,

zde u vězení Triany mru hladem!

Mru smrtí tuláků, však dobrovolnou,

jsa vězněm inquisice bez své viny.

Jen u vzpomínkách s tebou se již loučím,

ni ruky dálkou nemoha ti podat.

Buď s Bohem, ženo, v rodné Florencii!