PIETRO TORRIGIANO. (V.)

Host mnichů, tuto legendu jsem slyšel:

Zda na Pathmos, či na blažených ostrov,

kdys mořem plavec plul. V tmy kynou mraky,

až hromná bouře duní nad vod horstvem.

Hřbet vln loď nese hned až k hvězdám zářným,

v jich úžehu kde ohněm již již doutná,

hned k hlubinám jí metá v brázdách temných,

že taje podsvětí zří plavec s hrůzou.

A tichne bouře. Táhlá vlna s břehů

se ježí za vlnou, ta ona volá:

„Má sestro, hub, co ujde mojí tlapě –“

Já k hvězdám letěl. Za vlnou se vlna

kol valí tmou vždy do okruhů užších

a hluchem ševelů jich výzvy chápu – –

Má Felice, buď s Bohem! Tonu, tonu

a nade mnou plá klidná Stella maris.