PIJÁCKÁ.

Než dopijeme k ránu,

i srdce dobolí,

bůh silný řád náš splatí,

ať činí cokoli.

Chřest každé duté láhve

co zvuku nadělá!

Ó, dobrotivý Jahvé,

jak krásná kapela!

Zde v bílém prostěradle

spí srdcejemná cnost

a její rty jsou svadlé,

je samá kůže, kost.

Ji pokropíme vínem:

lež, holka, vesele!

Jsi už tím mouřenínem,

jenž zbyl se účele.

Však píti neustanem,

až jitro zasvítá,

než projdou bolu chřtánem

slz věčná koryta!!