PIJÁCKÉ (II)

Krůpěj hořká do poháru

slastí vždy se přimísí,

nic mi neubere z žáru

gazel tvojich, Háfizi!

Jak já, sedával jsi zrovna

ve Širazu před lety,

jako tam i zde jest rovná

cesta rájem poety!

Všecko nechat, vším se bavit

stejně v dobrém jako v zlém;

vsled vše hrobu nechat strávit,

vždyť nic s sebou nevezmem.

Tož mi vítej, vlídný moku,

s drahé tváře obrysy,

světím tobě tuto sloku,

připijme si, Háfizi!