PIJÁCKÉ (IX)

Na číšníka chtěl jsem volat, ale přišla číšnice,

a kol po stole již celém prázdné stály konvice,

horší ještě, že i prázdny zely číše, sklenice.

Také dobře! Číšníka vzal, ne-li osud, aspoň ďas,

ale zato dívka přišla, jedna z polních sedmikrás,

a já žíznil. – Není vína? – Pane, jít je domů čas.

Jaká pomoc, milé děvče, když se jednou musí pít,

nebo píti vždy se musí, ale nemusí se žít.

Ústa máš přec, jistě sladká! Zlíbej, mohu domů jít.