PIJÁCKÉ MOTIVY (1 Motiv historický)

Červenec – parno! Vysvlečen

v stínu se kaštanů chladím;

oběma rukama držím džbán

s pivem a měkce jej hladím.

Nejsem však vesel. Po srdci

kladou se vlakénka chará,

duší mou zadula tesklivě

balada stará – tak stará!

Praotec šedivý, stoletý

v prachýži věkem už zmírá,

u lože syn – též už zešedlý –

dlaní mu pot s čela stírá.

Praotec blah se však usmívá:

„Nechte mne – nechte mne, děti!

Tělo mé v hlínu se obrátí,

duch můj však přes věky letí.

Přes věky, do časů přepozdních

letí mé blažené zraky,

bude pak v Čechách zde žíti muž –

nebyl tu ještě muž taký!

Vidím ho, šlechetna muže, jak

v stínu se kaštanů chladí,

v rukou džbán z hlíny mé zrobený,

a on jej měkce tak hladí.

Povznesl džbánek teď do výše,

zase jej ke rtům svým shýbá,

věru on hlínu svých praotců

nadšeně, horoucně líbá.

Vypil a volá: ‚Hej hospodo!

nalej zas v praotcův hlínu,

připiju slavné jich památce

vroucně zde v kaštanů stínu!’

Při druhém nalití vřeleji,

toužněji zase mne hladí,

při třetím duši svou šlechetnou

ku vznětu, ku vzletu ladí.

Při pátém na moji oslavu

písně mu rojí se v hlavě,

při osmém – ach teď se rozplakal

těžce a přeusedavě!“