PIJÁCKÉ (VII)

Popíjeje s klidem bohů

o tobě sním. Jenine!

V keř jak bodavého hlohu

útlý květ se rozvine.

Měkký, snivý, růžobledý

s jemnou vůní přesladkou

v sobě nese tajů sledy

s celou žití pohádkou.

Jako hloh i život raní

a má trpké ovoce,

píchá v srdce, píchá v skráni

v křivé losů zátoce.

Jen když aspoň jeden kvítek,

upomínka na mládí,

lehkou vůní žití zbytek

na keři ti osladí.

Aspoň jeden – poesie

s trochou lásky v srdci tvém,

potom se jas z všeho lije,

vůně celým životem!