PIJÁCKÉ (X)

Každý dá, co může,

vůni svoji květ...

Přitul se jen úže,

ať mi sládne svět.

Dívka nebo číše,

vsled to jedno jest,

azuru hloub, výše,

i s jiskřením hvězd.

Bezdná číše moje

vesmír objímá,

tužby, snahy, boje

silou olbříma!

Útlá dívka s číší

ladně baňatou

v zlo, jež všudy čiší,

jest mi odplatou!

Každý dá, co může,

to již úděl všech,

polibky, má růže,

z rtů mi píti nech.

A nechť nad pohárem

filosof tvůj ztich

vína, rtů tvých žárem

umřiž v polibcích.