PIJÁCKÉ (XIII)

Pijme jako dědové

ve snaze bít se a žít!

A píti budou zas vnukové

a než my víc,

tož sto tisíc

jim pozdravů nechme klenbou znít

a z plných plic!

Na synů bedrách stojí vlast

od věků bájný jak dóm;

kdo chtěl by základy jejími třást?

Jak shnilý strom

jej sklátiž hrom,

my nedáme se splésti ani zmást

v útoku tom!

My stejně k hvězdám vznesem číš,

jsou krásné ženy a svět!

A rázem všem padá ze srdce tíž,

a sládne ret,

do číší květ

prší jak polibky – poháry výš!

Vpřed! Nikdy zpět!