Pijanovo dědictví. (III.)

Usnul. Z číše vystupují

rychloletí skřítkové,

kol Pijana poskakují

jak kol kmenu ptáčkové;

poslední z nich, jinoch krásný,

na klín starci usedá,

a zrak plachý nebejasný,

k němu vroucně pozvédá.

Pijan v snění usmívá se,

a jun líbaje ho v ret

a se zardě v rajské kráse,

čaruje mu nový svět;

na to složiv v náruč měkkou

hlavu starce unylou,

jarobujnou nadšen vděkou

zpívá píseň rozmilou: