Pijanovo dědictví. (V.)

Probudiv se, Pijan svolal druhy,

na západ se s nimi odebral

a když révonosné spatřil luhy,

radostí se kmet do pláče dal.

Vzali keře, vzali klenot drahý,

do Čech s nimi šťastně přibyli,

a kde mělnický čněl pobřeh nahý,

v mateřské je zemi pěstili.

A když révy poprvé uzrály,

a jich šťáva vřela v pohárech,

otec Pijan, vínem rozháralý,

v nekonečné slasti pustil dech.

Z tisíc hrdel budiž velebíno

silorodé naše české víno,

ono slabou k činům pění krev,

jemu ke cti světem hlahol zpěv:

České víno Čecha obraz pravý,

duch jarosti věčné dřímá v něm:

kdo jsi muž, věnuj světlo hlavy,

sílu ramen za oteckou zem!